Uživatelský výzkum prakticky a do 25 hodin

Podívejte se na několik příkladů, jak získáte dostatek podkladů pro návrh webu, pokud nemáte nic dalšího k dispozici, a na nichž můžete web začít stavět. Zvládnete je všechny do 25 hodin, takže to není nic hrozného a vleze se vám to do většiny rozpočtů. Navíc jsou tyto metody dostupné poměrně často a tak máte k dispozici aspoň některou z nich u většiny projektů.

Řekněme tedy, že máte vytvořit web, který bude nabízet stavební spoření, a nikdy jste žádné neměli a ani o něm skoro nic nevíte. Maximálně si tak vzpomenete na lišku. Běžná situace pro zadání většiny webů, se kterými se setkáte.

Nejdostupnější jsou rozhovory

Zapomeňte na persony a podobné věci a začněte co nejrychleji = nejjednodušeji. Oslovte lidi přímo kolem vás, které znáte. Z vaší firmy, známé a přátele, prostě někoho, s kým si můžete popovídat prakticky okamžitě. Nevybíhejte hned na ulici a neoslovujte náhodné kolemjdoucí. Pošlete mail na celou vaši firmu (přátele) s žádostí o pomoc. Uvažuje někdo o stavebním spoření nebo ho má? Ať si s vámi na půl hodinky sedne na gauč.

Já je řeším tak, že pracuji a v rámci práce si naplánuji schůzky s lidmi, kteří mi odpověděli, podle toho, jak máme společně čas. Nemám tam tak žádné prostoje, jen si odběhnu popovídat. Díky tomu  ušetříte čas, protože vám ho zabere jen samotný rozhovor a žádné pobíhání vedle. Většinou je mám za 2-3 dny hotové a s minimálními časovými nároky.

Další výhodou lidí, kteří vás znají,  je, že jsou vůči vám sdílnější a otevřenější, než někdo zcela cizí. To samozřejmě platí jen v případě, že téma webu je obecnější a cílová skupina se ve vašem okolí běžně vyskytuje (což třeba stavební spoření splňuje). Pokud je téma hodně specifické, je lepší požádat klienta o spolupráci, ať vám domluví schůzky s některými z jeho klientů, kteří budou ochotní. Nevýhoda spočívá hlavně v tom, že za nimi musíte jet a strávíte tak víc času cestováním než prací.

Kolik dělat rozhovorů?

Minimum počtu rozhovorů neexistuje, vždycky je lepší něco než drátem do oka. Když už se do nich pustíte, snažte se udělat aspoň 2 až 3 (možná bych to úplně obrátil a řekl: než se pustíte do čehokoliv, udělejte si minimálně 2 až 3 rozhovory :-). Luxusní počet je mezi 4 a 6, který já volím nejčastěji. To vám bude stačit u většiny projektů. Větší počet rozhovorů už není efektivní kvůli narůstající ceně a vyplatí se buď u velkých projektů, nebo tam, kde máte různé cílové skupiny a potřebujete tak dělat rozhovory s každou z nich.

Jak rozhovor vést?

Rozhovor nemusíte mít nijak extra připravený. Já ho většinou volím jak první krok a nemám proto na čem přípravu (otázky nebo celou strukturu rozhovoru) založit. Vytvořte si jen jednoduché otázky, které dokážete vymyslet.

Protože rozhovorem chcete získat co nejvíce informací, musí se blížit více monologu, který vy pouze usměrňujete. Snažte se proto přivést člověka do stavu, kdy vám bude “vyprávět”. Zajímá vás reálná zkušenost, žádné co by kdyby supi byli. Proto je nejjednodušší ptát se na to, co člověk v souvislosti s tématem v minulosti dělal. Pro lidi je velice snadné popsat něco, co se skutečně odehrálo. Naopak problém jim bude dělat, pokud se budete ptát na názory, co si myslí a jak sami něco hodnotí. Tady musí přemýšlet, aby odpověď zformulovali (a mohou si nevědomě vymýšlet), a už zde začíná hrát roli i situace, ve které se právě nacházejí (snaží se vám vyhovět). A tomu se chcete vyhnout. To, že jdete správnou cestou, poznáte během rozhovoru tak, že vy jen posloucháte a nemusíte rozhovor každou minutu oživit další otázkou.

Na co se ptát?

Ideální je, když každý rozhovor bude zcela jiný a bude se ubírat úplně jiným směrem (nepotřebujete si potvrzovat to, co už vám řekl někdo předtím). Otázky budou samozřejmě podobné, ale nebraňte se, když se někdo odkloní někam a další zase jinam. A jak se ptát? Potřebujete jen lidi navést k minulé události, aby vám začali vyprávět, co bylo:

  • Kdy vás napadlo, že byste si mohl založit stavební spoření? Co jste následně udělal, když vás začalo zajímat? Měl jste o něm už nějaké informace? Kde jste informace hledal nebo co jste si zjišťoval? Bylo něco, čemu jste nerozuměl?
  • Popište mi, jak probíhalo uzavření smlouvy. Měl jste přitom nějaké komplikace nebo vše proběhlo bez problémů?
  • Co děláte teď? Zajímal jste se po uzavření smlouvy o stavební spoření? Musel jste řešit cokoliv v souvislosti s vaším uzavřeným stavebním spořením?

Zajímavá může být otázka na závěr:

  • Kdyby si někdo z vašich přátel chtěl udělat stavební spoření, jaké dvě nejdůležitější rady byste mu dal?

Pište si poznámky místo nahrávání

Tohle do Wordu nepřepíšete :-)
Tyhle poznámky ve Wordu nenapíšete :-)

Rozhovory si nenahrávám. Když budete mít s sebou diktafon, lidi budou automaticky nervózní a už nepůjde jen o přátelský rozhovor (“všechno, co řeknete, může být použito proti vám”). Zpětné poslouchání je navíc obrovská ztráta času a neskutečně nudná záležitost. Pokud záznam nutně nepotřebujete, vykašlete se na něj. Já si během rozhovoru píšu poznámky na papír a snažím se vše zaznamenat už během rozhovoru. Opět tak ušetříte hodně času. Po rozhovoru si vždycky hned sednu a poznámky si rychle projdu a doplním to, co je třeba více rozepsat nebo to, co jsem nestihl zapsat. Nezabere to ani 10 minut. Navíc když je mám celé před sebou, mám ucelený pohled a lepší přehled než během lineárního rozhovoru. Můžu si zvýraznit věci, které jsou důležité, doplnit vztahy mezi nimi či jiné poznámky. To je také důvod, proč nepoužívám pro poznámky počítač. Tam totiž opět můžete zaznamenávat věci jen lineárně.

Kolik vám rozhovory zaberou času

7 hodin – minimalistická varianta

  • 1 h – příprava a oslovení lidí (mailování atd.).
  • 4 h – čtyři rozhovory x 1 h (některé zaberou i méně než 60 minut, takže je to i s nějakou rezervou).
  • 2 h – zpracování (dopisování na závěr a celková sumarizace).

10 hodin – pohodovější varianta

  • 1 h – příprava a oslovení lidí (mailování atd.).
  • 6 h – šest rozhovorů x 1 h (některé zaberou i méně než 60 minut, takže je to i s nějakou rezervou).
  • 3 h – zpracování (dopisování na závěr a celková sumarizace).

Dostaňte se do role cílovky a vyzkoušejte si vše sami

Ideální je, pokud se můžete dostat do situace cílovky a vlastně se jí přímo stát. Někde to jde, někde ne. V případě stavebka je to jednoduché. Prostě si ho zajděte sjednat. Vymyslete si co nejrealističtější důvod, proč si stavební spoření chcete sjednat. Pokud na nic nepřijdete, tak si prostě jen budete chtít ověřit, zda je pro vás vhodné nebo ne (to je také reálná situace). Klidně si vyhledejte třeba nabídku kuchyně, kterou si chcete pořídit a vytiskněte si její prospekty a další informace a berte si tyto podklady vždy s sebou.

Vyhledejte si na internetu stránky nabízející stavební spoření a vyberte si ty, které vás osloví. Vyplňte žádosti nebo call back formuláře na několika z nich a čekejte. S těmi, co se vám ozvou, si domluvte schůzku a zajděte na ni (snažte se jít pokaždé do jiné firmy :D). Tady velké počty zpravidla nevykouzlíte, snažte se dostat tak na 4 schůzky. Podle tématu webu se to může měnit (pokud budete řešit například spotřebitelský úvěr, můžete to dělat vše online na dálku a cvičně si sjednat i 10 úvěrů).

Z předchozích rozhovorů si vypište to, čemu nerozumíte, a na schůzce specialistu požádejte o vysvětlení. Chovejte se tak, jak když o stavebním spoření nic nevíte, a chtějte co nejvíce věcí vysvětlit (většinou to tak skutečně bude). Vezměte si také všechny dokumenty, které je třeba si projít před uzavřením smlouvy (formuláře, potvrzení, podmínky). Mám například zkušenost, že o některých konkurenčních výhodách jsem se dozvěděl až z podrobného ceníku ve smlouvě, kterou jsem si odnesl z pobočky. Nechte si na schůzce spočítat různé kalkulace a požádejte o jejich vytištění.

Pište si na schůzkách poznámky ke všemu důležitému. Po schůzce si sedněte a zapište si další poznámky. V tomto případě vás totiž nezajímá jen to, co vám specialista na schůzce řekl, ale vše, čím jste si prošli (volání, sjednání schůzek, hledání pobočky, průběh schůzky atd.). Přesně tím totiž budou procházet i uživatelé webu, který připravujete.

Takto získáte opravdu neocenitelnou zkušenost a vhled do toho, čím lidé využívající váš web prochází.

Kolik to zabere času

12 hodin

  • 2 h – příprava a komunikace kolem dohodnutí schůzek.
  • 8 h – čtyři schůzky x 2 h (tady schůzka většinou zabere celou hodinu, další hodina je pak na cestu tam a zpět).
  • 2 h – zpracování (dopisování poznámek a celková sumarizace).

Co lidé hledají, můžete zjistit vždycky

Dalším zdrojem dat, který mát k dispozici skoro vždy, je to, co lidé na internetu hledají. Oproti předchozím dvěma se jedná o kvantitativní data a jsou tak vhodná pro doplnění rozhovorů a podobných metod. Velkou výhodou je právě to, že taková data můžete získat skoro u většiny webů.

To, co lidé hledají, zjistíte pomocí vyhledávačů a jejich dat. Já si vždycky udělám malou klasifikační analýzu pro dané téma z dat, které lze získat z Skliku. Nemusíte tím trávit moc čas, i pár dat vám pomůže, ale za několik hodin zvládnete udělat i podrobnější analýzu. Pro stavební spoření z Skliku rychle získáte 350 hledaných frází, což zvládnete za 2 hodiny zpracovat. Pokud budete mít větší téma a web a také i prostředků, můžete analýzu udělat mnohem důkladněji a zkombinovat data z více zdrojů než jen z Skliku (více vám poradí kterýkoliv SEO specialista).

Já analýzu používám především pro seznámení s šíří záběru celého tématu, pokud mu nerozumím. Díky tomu mám pak představu, co vše zahrnuje. Může vám pomoci i v identifikaci různých anomálií nebo charakteristik tématu. Získané informace můžete využít buď jako první krok a mít tak lepší znalosti před rozhovory (víte více vo co go) a návštěvou poboček (zjistíte třeba největší firmy na trhu a ty oslovíte). Nejvíce vám ale pomohou později při návrhu obsahu webu, protože víte, co lidi zajímá a na co na webu musí najít odpověď.

Tady si můžete prohlédnout zpracovaná data pro téma stavebního spoření. Uvidíte v nich, co za informace dokážete takto získat. Dokonce zjistíte i něco o samotných potřebách cílové skupiny.

Kolik to zabere času

5 hodin

  • 1 h – příprava a získání dat.
  • 3 h – 200 — 400 frází, v případně 1 000 frází odhaduji na 4-6 hodin.
  • 1 h – zpracování výsledků

Dobří designéři weby netestují

O uživatelském testování se dočtete mnohé (sám jsem kdysi dávno i dva články napsal). Jak ho připravit, jak udělat nábor respondentů nebo kolik je jejich ideální počet. Co už se ale nedozvíte je, že testování je k ničemu. Jedna stará dobrá poučka říká, že dobří designéři netestují (pan Krug si zacpe uši).

Pokud sami navrhujete weby a nakonec je i testujete, tak byste to neměli dělat! Měli byste se bez testování na konci obejít. Pokud se bez něj obejít nedokážete, tak jste udělali něco špatně. Jinak řečeno, máte se stále ve své kariéře co učit.

Buď je totiž web v pořádku a testování je zbytečné (přesněji – málo efektivní), nebo není a chyba je už v začátku (pak to sice můžete opravit, ale klientovi jen těžko vysvětlíte, že musíte začít od půlky znovu a že termín nestihnete – a tomu se určitě chcete vyhnout). Proto si myslím, že jít cestou druhé varianty je špatný nápad.

Představte si proces návrhu webu jako strom, který musíte vypěstovat do požadované výšky.

Můžete pěstovat třeba smrk. Jde to rychle a docela samo, nemusíte být zrovna odborníkem. Když vám ale roste od začátku křivě, tak když to nakonec zjistíte, můžete ho akorát uříznout a začít znovu. Jste prostě v pytli.

Nebo si můžete vybrat nějaký listnáč. Pokaždé, když na něm vyroste nějaká další větev, si vyberete tu, která jde tím správným směrem a tu nepotřebnou odříznete. Strom tak už od začátku směřujete tím správným směrem a stále si to průběžně ověřujete. Na konci na vás nečeká žádné překvapení, ale vámi požadovaný výsledek. Proto je pak finální měření spíš třešničkou než nutností.

proces návrhu webu… sem si potřeboval vyzkoušet kreslit strom v Illustrátoru. Žádný jiný skrytý význam nebo myšlenku v článku nehledejte :D.

 

Pozor, ať se nepořežete

Nedávno jsem prohlásil na účet knihy Web ostrý jako břitva od Jana Řezáče, cituji: “.@WebJakoBritva mi potvrdil moji domněnku, že co se týče #ux a #designu tak @janrezac vlak ujel už někdy před 3-4 lety (tím nic proti knize)” a hned se přihnala vlna žádající důkazy (a nejen na mne). I když běžně nemám potřebu své názory zdůvodňovat nebo dokonce dokazovat, vzhledem k hysterii kolem knížky, kterou pokládám právě kvůli její kvalitě za neopodstatněnou, se o to pokusím.

Mé hodnocení

Kdybych měl knihu zhodnotit, tak z pohledu ux designu je to pro mne nejdražší seznam doporučené literatury, co jsem viděl. Lépe je na tom kniha v části o řízení zakázky, kde je vidět, že Jan Řezáč nějaké vlastní zkušenosti opravdu má a stejně tak v teoretickém závěru, kde to zas už praktické být nemůže (ale přiznám se, posledních 50 stránek už jsem nedočetl a jen zběžně prolétl).

Z knihy je tak vidět ten fakt, že Jan Řezáč se vydal jinou cestou než webdesignem (chcete li UX) a to cestou projektového řízení (na straně klienta hlídá agentury) a proto je logické a ok, že má především teoretické znalosti než praktické.

Teorie kam se podíváš

Vraťme se tedy k mému tvrzení ze začátku. To zakládám na tom, že kniha je v částech o designu vyloženě teoretická. Najít text, který by nebyl jen všeobecným povídáním nebo něčím, co prostě vygůglíte, je docela těžké.

Pokud máte z textu jiný pocit, podívejte se na praktické obrazové ukázky. Království za každou takovou. Výmluvy, že nic nejde zveřejňovat, jsou nesmysl. Můžu dokázat kupou obrázků na různá témata či metody, ostatně stačí se podívat na blogy třeba H1.cz či Dobrého webu.

Jako konkrétní příklad si přečtěte třeba kapitolu Rozhovory s lidmi na straně klienta (strana 73.). Jsou zde míchání lidé od TOP managementu po ty poslední na pobočkách. Trochu si říkám, kdo je ta cílovka, že se bude potkávat s TOP managementem a on bude skákat, jak bude webdesignér pískat. A ještě se jich zkusíte zeptat, na co se lidé ptají. Opravdu si myslím, že tady Jan Řezáč moc neví, o čem píše. I kdyby sám nic takového nedělal, i z doslechu by musel vědět, že je tam nějaký rozdíl a že dát to všechno do jednoho pytle s jednou radou na co se ptát, je nesmysl. Ne že by nebylo dobré jít za všemi, ale za TOP managementem půjdete úplně s něčím jiným a ještě se k němu ve čtyřech z pěti případů ani nedostanete. A přesto s ním ale stále musíte hrát, protože on o vás bude rozhodovat. S lidmi z poboček je to jiné. Těch se budete ptát přesně na ty otázky, kterou jsou v této kapitole uvedené. Je zde ovšem malý paradox. Dostat se k nim je opět překvapivě náročné. Ne vždy, ale v rámci korporací ano. Často je tak vhodným způsobem prostě přijít, sednout si a jen pozorovat a poslouchat (v call centru, pobočce) nebo se na zákazníky obrátit přímo, než se domáhat rozhovorů se zaměstnanci.

Jiný příklad je kapitola Návrh Informační architektury (strana 113.). Všimněte si, že jí je věnováno podobně textu jako odstavci o Pojmenování webu (strana 108.). Opravdu si část webdesignu, ze které se vyloučila samostatná profese, zaslouží takto ubohou zmínku s odkazem, že si máte přečíst jinou knížku? Pokud namítnete, že právě proto zde není možné tak rozsáhlé téma pokrýt, musím nesouhlasit. IA je totiž součástí procesu návrhu webu a je vlastně jeho podmnožinou a to ne malou. Odbýt ji takto pro mne znamená, že o ní autor moc neví.

To je ostatně na IA to krásné. Mnoho lidí se s tímto pojmem neví rady a vlastně netuší, co si pod tím představit. Pokud budete chtít zjistit, jestli je někdo skutečně odborníkem na návrh webu, dejte mu jednoduchou otázku: Jak postupovat pro vytvoření informační architektury webu.

Kde se líhne obsah

Podobně, jako u IA, je na tom i obsah. Možná si řeknete, že o obsahu je toho tam napsáno hodně. A ono skutečně je. Jenže když si odmyslíte to okecávání a teorii a budete chtít obsah vytvořit, zjistíte, že nevíte jak! Schválně si přečtěte kapitolu Struktura a obsah webu (strana 111.) a napište si postup krok za krokem, jak dojdete ke KONKRÉTNÍMU obsahu webu. Já jsem ho tam nenašel (uznávám, možná je problém ve mně, ne v knize). Jen samé řeči o strategiích, mapách, pozicích atd.

Právě konkrétní postup přechodu od podkladů s výzkumem ke struktuře webu, je vedle IA dalším lakmusovým papírkem toho, jak někdo návrhu webu dobře rozumí. Obsah se totiž nelíhne odnikud. A nevěřte tomu, že si jen vytvoříte mind mapu tak, že tam začnete přidávat stránky, jak je napsáno v knize. Jinak si třeba všimněte toho, že Design studio je zařazené ještě před tuto část. Mně to tedy nedává příliš smysl bez podrobnějšího vysvětlení. Co třeba sekce skicování?

Testujte na konci a zemřete

Co mně osobně vadí je postoj, který kniha podporuje, a tím je testování na konci návrhu. Možná to ani tak myšlené nebylo, ale podle mne to tak vyznívá (strana 44.). Obecně pro jakékoliv testování návrhů (nemyslím teď A/B testování) platí dvě věci: Testování není ověřování, že jste něco udělali dobře nebo špatně. Testování je součástí návrhu a je to jedna z metod, stejně jako třeba hloubkové rozhovory. Vy to totiž bez testování prostě dobře udělat nedokážete. Pokud tohle nepochopíte a zároveň nedokážete klientovi vysvětlit, čekají vás těžké časy. A druhou věcí je to, že se testuje, co nejdříve to jen jde (fail fast fail often). Testování funkčního prototypu na závěr podle Kruga je už jen třešničkou na dortu.

Analýza klíčových slov

Asi poslední rada na závěr, jinak bych psal nevím do kdy (uživatelské testování by bylo adeptem na další článek).

Nenechávejte analýzu klíčových slov na SEO odbornících. Teda pokud chcete být skutečně dobří nebo pokud nemáte nějaké hodně sehrané ve svém vlastním týmu. To není nic proti SEO. Proces tvorby analýzy vám totiž poskytne neskutečné seznámení s oborem, o kterém pravděpodobně většinou nic nevíte. Sám ho považuji za jakousi součást uživatelského výzkumu. Takto získaný rozhodl vám nikdo třetí, kdo za vás analýzu vypracuje, nedokáže předat. Je to ideální doplněk právě rozhovorů a i dobrý podklad pro jejich realizaci. Pokud se jedná o téma, které je dostatečně často vyhledávané, je to prakticky nejlepší (nejdostupnější a nejlevnější) zdroj informací pro vás.

Časem pak zjistíte, že analyzovat a získávat informace jde z různých zdrojů (ať máte již běžící web nebo i když nemáte zhola nic): obecné hledání na internetu, data z vyhledávání na webu, kategorizace dotazů z call centra nebo třeba z chatu umístěného na webu. Pokud to s návrhem webu myslíte vážně, naučte se odkazovanou klasifikační analýzu dělat (jde zpracovávat jak 50 000 dotazů za čtyři roky zpátky a postavit na tom celý informační web, tak jen 250 dotazů – i to je lepší než drátem do oka).

Doporučená alternativa

Pro ty, co zajímá skutečně ta designovací část a nikoliv projektové vedení, bych knihu doporučil jako dobrý začátek, pokud by stála maximálně do 200 Kč. Ano, v ČR lepší kniha není, protože knih od českých autorů je tak do pěti. Ale tady není důvod se omezovat. Pokud vám jde o investici do vzdělání, doporučuji jako alternativu pořídit Smashing UX Design. Sice k ní nedostanete tu tištěnou, ale zase vyměníte teoretický seznam za skoro trojnásobek mnohem detailněji zpracovaného obsahu za stejnou cenu.

Jiné recenze na knihu Web ostrý jako břitva

Byl by zájem o designový workshop

Protože školení a workshopy z oblasti UX nebo designu prakticky neexistuje (přehled zajímavých najdete na konci článku), rozhodl jsem jeden takto zaměřený workshop připravit.

Pro koho a proč

Všem těm, kdo se věnují navrhování webů (designéři – grafici, kodéři a programátoři, ux specialisté a další konzultanti, produktový manažeři a určitě i další), by měl workshop ukázat, jak lze přistupovat k řešení designových problémů:

  • … čím začít a kdy se pustit do samotného designování.
  • … jak vymyslet víc než jen jeden nápad.
  • … jak ve spolupráci s ostatními dospět k lepšímu výsledku.
  • … a to vše z jiného úhlu pohledu – ve fyzickém světě. To vám umožní nesvazovat se známými řešeními a budete se tak moc lépe soustředit na hledání řešení.
Jeden z účastníků představuje ostatním své nápady během poslední fáze workshopu, kdy se navrhuje řešení daného problému.
Jeden z účastníků představuje ostatním své nápady během poslední fáze workshopu, kdy se navrhuje řešení daného problému.

Příklad obsahu workshopu

1. Představení zadání
Na začátku se dozvíte, co po vás “klient” chce: navrhnout dvířka u vestavěné myčky nádobí.

Ukázka vestavěné myčky nádobí.
Ukázka vestavěné myčky nádobí.
Ukázka vestavěné myčky nádobí.

2. Identifikace problémů

Prvním úkolem bude identifikovat problémy, které je třeba v rámci návrhu vyřešit. Na jaké problémy lidé při práci s věstavěnou myčkou naráží? K čemu a jak ji využívají? Možných způsobů, které se dají k identifikaci problémů použít, je více. Někdy je efektivní dotazování, jindy zase může být užitečný storyboard. Záleží na konkrétním zadání, co zrovna řešíte.

Zelené kartičky obsahují problémy seskupené podle obsahu (stejné problémy) do skupin a následně seřazené podle důležitosti (čísla v kolečku).
Zelené kartičky obsahují problémy seskupené podle obsahu (stejné problémy) do skupin a následně seřazené podle důležitosti (čísla v kolečku).

3. Brainstorming
V této fázi je cílem vygenerovat co nejvíce různých nápadů k řešení identifikovaných problémů. Ty pak lze následně třídit podle kvality nebo jiných kritérií a prioritizovat je tak. I v této části vám pomůže vzájemná kritika nápadů s ostatními účastníky.

Zelené kartičky jsou identifikované problémy z předchozí fáze. Žluté kartičky pak představují brainstorming nápadů, jak je řešit (třeba ikonka autíčka identifikující stav myčky :-).
Zelené kartičky jsou identifikované problémy z předchozí fáze. Žluté kartičky pak představují brainstorming nápadů, jak je řešit (třeba ikonka autíčka identifikující stav myčky :-).

4. Designování
V poslední fázi budete mít možnost všechny získané informace, nápady a kritiku spojit do návrhu řešení pro dané zadání. Opět vám zde pomohou postupné iterace spojené s kritikou od ostatních účastníků ale i vaše vlastní kritika k těm jejich.
Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky. Umět kreslit rozhodně není žádnou podmínkou.
Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky. Umět kreslit rozhodně není žádnou podmínkou.

Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky.
Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky.

 

Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky.
Ukázka skic návrhů dvířek vestavěné myčky.

Délka, místo a cena

Workshop bude půldenní (v případě potřeby i něco delší) a nejspíš by byl v prostorách H1.cz na Smíchovském nádraží během běžného pracovního dne. Cena workshopu by pravděpodobně byla o něco nižší  než cena běžných školení v H1.cz.

Na workshopu budete spolupracovat vždy ve skupinkách po 3-5 lidech.
Na workshopu budete spolupracovat vždy ve skupinkách po 3-5 lidech.

Reference

Pokud vás zajímá, jak to celé probíhá, můžete se podívat na krátké záznamy z “neoficiálních” workshopů a přečíst si, jak je hodnotili jejich aktéři.

Michal Maňák
Michal Maňák

Michal Maňák – píše také blog, který by vám neměl uniknout (User Experience Designer v GoodData):

Rád se podobných workshopů účastním. Oceňuji možnost navrhnout řešení i pro jiné produkty, než jen ty digitální. Na omezení a příležitosti totiž musím pohlížet odlišně. Díky čemuž neustále rozvíjím své designerské schopnosti. A ve spolupráci s Honzou se mi dobře hledají různá designová řešení.

Mirek Strnad
Mirek Strnad

Mirek Strnad (Senior Project Manager v SYMBIO Digital):

Bylo velmi příjemné se zaměřit na proces a ne na produkt, odpočinout si od všech webů a aplikací a řešit jen myčku. Byl to osvěžující způsob se podívat na práci specialistů a rozhodně to doporučuji každému projekťákovi, protože vědět co jaká věc znamená je mnohem víc než odškrtnutá položka v GTD appce.

Máte o takový workshop zájem?

Pokud ano, napište prosím do komentářů. Další dotazy, nápady a cokoliv by vás zajímalo můžete psát do komentářů, pokusím se na vše odpovědět.

Jiný workshop, kde se řeší problém s ukládáním a historie v softwarové aplikaci.
Jiný workshop, kde se řeší problém s ukládáním a historie v softwarové aplikaci.

Přehled jiných workshopů a školení

Na základě komentářů jsem ještě doplnil seznam školení pro veřejnost, která aktuálně existují a jsou podle mne zajímavá.