Pozor, ať se nepořežete

Nedávno jsem prohlásil na účet knihy Web ostrý jako břitva od Jana Řezáče, cituji: “.@WebJakoBritva mi potvrdil moji domněnku, že co se týče #ux a #designu tak @janrezac vlak ujel už někdy před 3-4 lety (tím nic proti knize)” a hned se přihnala vlna žádající důkazy (a nejen na mne). I když běžně nemám potřebu své názory zdůvodňovat nebo dokonce dokazovat, vzhledem k hysterii kolem knížky, kterou pokládám právě kvůli její kvalitě za neopodstatněnou, se o to pokusím.

Mé hodnocení

Kdybych měl knihu zhodnotit, tak z pohledu ux designu je to pro mne nejdražší seznam doporučené literatury, co jsem viděl. Lépe je na tom kniha v části o řízení zakázky, kde je vidět, že Jan Řezáč nějaké vlastní zkušenosti opravdu má a stejně tak v teoretickém závěru, kde to zas už praktické být nemůže (ale přiznám se, posledních 50 stránek už jsem nedočetl a jen zběžně prolétl).

Z knihy je tak vidět ten fakt, že Jan Řezáč se vydal jinou cestou než webdesignem (chcete li UX) a to cestou projektového řízení (na straně klienta hlídá agentury) a proto je logické a ok, že má především teoretické znalosti než praktické.

Teorie kam se podíváš

Vraťme se tedy k mému tvrzení ze začátku. To zakládám na tom, že kniha je v částech o designu vyloženě teoretická. Najít text, který by nebyl jen všeobecným povídáním nebo něčím, co prostě vygůglíte, je docela těžké.

Pokud máte z textu jiný pocit, podívejte se na praktické obrazové ukázky. Království za každou takovou. Výmluvy, že nic nejde zveřejňovat, jsou nesmysl. Můžu dokázat kupou obrázků na různá témata či metody, ostatně stačí se podívat na blogy třeba H1.cz či Dobrého webu.

Jako konkrétní příklad si přečtěte třeba kapitolu Rozhovory s lidmi na straně klienta (strana 73.). Jsou zde míchání lidé od TOP managementu po ty poslední na pobočkách. Trochu si říkám, kdo je ta cílovka, že se bude potkávat s TOP managementem a on bude skákat, jak bude webdesignér pískat. A ještě se jich zkusíte zeptat, na co se lidé ptají. Opravdu si myslím, že tady Jan Řezáč moc neví, o čem píše. I kdyby sám nic takového nedělal, i z doslechu by musel vědět, že je tam nějaký rozdíl a že dát to všechno do jednoho pytle s jednou radou na co se ptát, je nesmysl. Ne že by nebylo dobré jít za všemi, ale za TOP managementem půjdete úplně s něčím jiným a ještě se k němu ve čtyřech z pěti případů ani nedostanete. A přesto s ním ale stále musíte hrát, protože on o vás bude rozhodovat. S lidmi z poboček je to jiné. Těch se budete ptát přesně na ty otázky, kterou jsou v této kapitole uvedené. Je zde ovšem malý paradox. Dostat se k nim je opět překvapivě náročné. Ne vždy, ale v rámci korporací ano. Často je tak vhodným způsobem prostě přijít, sednout si a jen pozorovat a poslouchat (v call centru, pobočce) nebo se na zákazníky obrátit přímo, než se domáhat rozhovorů se zaměstnanci.

Jiný příklad je kapitola Návrh Informační architektury (strana 113.). Všimněte si, že jí je věnováno podobně textu jako odstavci o Pojmenování webu (strana 108.). Opravdu si část webdesignu, ze které se vyloučila samostatná profese, zaslouží takto ubohou zmínku s odkazem, že si máte přečíst jinou knížku? Pokud namítnete, že právě proto zde není možné tak rozsáhlé téma pokrýt, musím nesouhlasit. IA je totiž součástí procesu návrhu webu a je vlastně jeho podmnožinou a to ne malou. Odbýt ji takto pro mne znamená, že o ní autor moc neví.

To je ostatně na IA to krásné. Mnoho lidí se s tímto pojmem neví rady a vlastně netuší, co si pod tím představit. Pokud budete chtít zjistit, jestli je někdo skutečně odborníkem na návrh webu, dejte mu jednoduchou otázku: Jak postupovat pro vytvoření informační architektury webu.

Kde se líhne obsah

Podobně, jako u IA, je na tom i obsah. Možná si řeknete, že o obsahu je toho tam napsáno hodně. A ono skutečně je. Jenže když si odmyslíte to okecávání a teorii a budete chtít obsah vytvořit, zjistíte, že nevíte jak! Schválně si přečtěte kapitolu Struktura a obsah webu (strana 111.) a napište si postup krok za krokem, jak dojdete ke KONKRÉTNÍMU obsahu webu. Já jsem ho tam nenašel (uznávám, možná je problém ve mně, ne v knize). Jen samé řeči o strategiích, mapách, pozicích atd.

Právě konkrétní postup přechodu od podkladů s výzkumem ke struktuře webu, je vedle IA dalším lakmusovým papírkem toho, jak někdo návrhu webu dobře rozumí. Obsah se totiž nelíhne odnikud. A nevěřte tomu, že si jen vytvoříte mind mapu tak, že tam začnete přidávat stránky, jak je napsáno v knize. Jinak si třeba všimněte toho, že Design studio je zařazené ještě před tuto část. Mně to tedy nedává příliš smysl bez podrobnějšího vysvětlení. Co třeba sekce skicování?

Testujte na konci a zemřete

Co mně osobně vadí je postoj, který kniha podporuje, a tím je testování na konci návrhu. Možná to ani tak myšlené nebylo, ale podle mne to tak vyznívá (strana 44.). Obecně pro jakékoliv testování návrhů (nemyslím teď A/B testování) platí dvě věci: Testování není ověřování, že jste něco udělali dobře nebo špatně. Testování je součástí návrhu a je to jedna z metod, stejně jako třeba hloubkové rozhovory. Vy to totiž bez testování prostě dobře udělat nedokážete. Pokud tohle nepochopíte a zároveň nedokážete klientovi vysvětlit, čekají vás těžké časy. A druhou věcí je to, že se testuje, co nejdříve to jen jde (fail fast fail often). Testování funkčního prototypu na závěr podle Kruga je už jen třešničkou na dortu.

Analýza klíčových slov

Asi poslední rada na závěr, jinak bych psal nevím do kdy (uživatelské testování by bylo adeptem na další článek).

Nenechávejte analýzu klíčových slov na SEO odbornících. Teda pokud chcete být skutečně dobří nebo pokud nemáte nějaké hodně sehrané ve svém vlastním týmu. To není nic proti SEO. Proces tvorby analýzy vám totiž poskytne neskutečné seznámení s oborem, o kterém pravděpodobně většinou nic nevíte. Sám ho považuji za jakousi součást uživatelského výzkumu. Takto získaný rozhodl vám nikdo třetí, kdo za vás analýzu vypracuje, nedokáže předat. Je to ideální doplněk právě rozhovorů a i dobrý podklad pro jejich realizaci. Pokud se jedná o téma, které je dostatečně často vyhledávané, je to prakticky nejlepší (nejdostupnější a nejlevnější) zdroj informací pro vás.

Časem pak zjistíte, že analyzovat a získávat informace jde z různých zdrojů (ať máte již běžící web nebo i když nemáte zhola nic): obecné hledání na internetu, data z vyhledávání na webu, kategorizace dotazů z call centra nebo třeba z chatu umístěného na webu. Pokud to s návrhem webu myslíte vážně, naučte se odkazovanou klasifikační analýzu dělat (jde zpracovávat jak 50 000 dotazů za čtyři roky zpátky a postavit na tom celý informační web, tak jen 250 dotazů – i to je lepší než drátem do oka).

Doporučená alternativa

Pro ty, co zajímá skutečně ta designovací část a nikoliv projektové vedení, bych knihu doporučil jako dobrý začátek, pokud by stála maximálně do 200 Kč. Ano, v ČR lepší kniha není, protože knih od českých autorů je tak do pěti. Ale tady není důvod se omezovat. Pokud vám jde o investici do vzdělání, doporučuji jako alternativu pořídit Smashing UX Design. Sice k ní nedostanete tu tištěnou, ale zase vyměníte teoretický seznam za skoro trojnásobek mnohem detailněji zpracovaného obsahu za stejnou cenu.

Jiné recenze na knihu Web ostrý jako břitva